Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyškov

4. 7. 2008


Starobylé biskupské město Vyškov leží ve Vyškovské bráně na horním toku řeky Hané. Na základě archeologických nálezů lze doložit nepřetržité osídlení tohoto území již od starší doby kamenné. O nejstarších dějinách města písemné zprávy nemáme, ale na raný původ ukazuje jeho výhodná poloha na křižovatce obchodních cest směřujících od Brna do Olomouce a Kroměříže.

Nejstarší vyobrazení Vyškova z roku 1593
Nejstarší vyobrazení Vyškova z r.1593

První písemná zmínka o Vyškově je doložena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Tehdy byl Vyškov zeměpanským majetkem, centrem oblasti ještě zůstávala nedaleká Pustiměř s významným románským hradem. Na počátku 13. století se Vyškov stává sídlem zeměpanských úředníků, později ho získali olomoučtí biskupové, v jejichž majetku zůstal více jak 600 let. V polovině 13. století, za biskupa Bruna ze Schauenburku, byla zeměpanská osada povýšena na město, označované jako "oppidum forense" - osada městského typu s trhem. Ve 14. století již Vyškov patřil k předním městům olomouckého biskupství.

Středověký vzhled Vyškova můžeme vcelku dobře rekonstruovat z dochovaných dobových kreseb i stávající půdorysné dispozice. Původní město nebylo rozsáhlé. Jeho jádro tvořilo trojúhelníkové náměstí s přilehlými ulicemi. Město obepínaly hradby, místy zdvojené, se třemi vstupními branami - Olomouckou, Brněnskou a Kroměřížskou. Siluetu města určovaly věže zámku, radnice a gotická stavba kostela. Životopisec sv. Jana Kapistrana, který v roce 1451 Vyškov navštívil, ho popisuje jako "město vznešené, obehnané hradbami, ozdobené krásným sídelním zámkem biskupa olomouckého s příjemnou zahradou".

Pohled na náměstí z dnešní Sušilovy ulice - 1899
Pohled na náměstí - r.1899

Jinak výhodná poloha města zvyšovala ve válečných dobách nebezpečí jeho napadení. V husitských válkách byl Vyškov, který zachoval věrnost biskupovi, dobyt a zpustošen husity, za válek uherských ho vypálil syn krále Jiřího z Poděbrad, vévoda Jindřich Müsterberský. O obnovu města se zasloužil ve druhé polovině 15. století olomoucký biskup Tas z Černé Hory, člen urozeného rodu Boskoviců, který nechal současně znovu sepsat a rozšířit zničená městská privilegia. Měšťané byli osvobozeni od řady povinností k zámku, získali mimo jiné právo šenku, várečné, odúmrtní a svobodné volby radních. Poté, co byla v roce 1461 obnovena nadační listina farního kostela, se v letech 1464-1466 realizovala jeho stavba.

Klidnější období 16. a počátku 17. století se projevilo v hospodářském rozkvětu města, v jehož čele tehdy stál purkmistr a čtyři radní. Z řemesel se rozšířilo hlavně soukenictvíhrnčířství, z cechů byl nejstarší řeznický.

17. století těžce postihla Vyškov třicetiletá válka. Město bylo dvakrát obsazeno Švédy a při jejich druhém vpádu v roce 1643 zcela vypleněno. Ze 155 usedlostí zůstala zachována sotva třetina, stejně vysoké byly i ztráty na životech.

Největšího rozkvětu dosáhlo město koncem 17. století za panství biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Ten přistavěl k zámku rozsáhlé přírodní křídlo, v němž zřídil bohatou obrazárnu, a rozšířil zámeckou zahradu. Do města přenesl dočasně i biskupskou mincovnu. Vyškov byl tehdy přezdíván "Moravské Versailles".

Fara - r.1902
Fara - r.1902

Zlom v rozvoji Vyškova představuje ničivý požár v roce 1753, kdy vyhořelo téměř celé město včetně zámku. Ačkoli zámek hostil i později řadu významných návštěv (v roce 1800 zde nocoval ruský generál Suvorov a v předvečer bitvy u Slavkova v roce 1805 se zde dokonce sešel ruský car Alexander s rakouským císařem Františkem), své bývalé slávy už nikdy nedosáhl.

Po skončení napoleonských válek přichází doba nástupu kapitalismu a spolu s ním se město rozšiřuje za své původní hranice. V první polovině 19. století byly částečně zbořeny městské brány a Vyškov čekala nová hospodářská a kulturní etapa jeho rozvoje. Poslední čtvrtinu 19. století, poznamenanou řadou národnostních bojů, úspěšně završilo zvolení prvního českého starosty v roce 1903.

Za první republiky si Vyškov udržoval charakter města řemeslníků a obchodníků, s poměrně malým průmyslem. K nejdůležitějším událostem bezesporu patřila elektrifikace města v letech 1923-1925 a vybudování vodovodu v roce 1935. Pro budoucnost města byl významný také rok 1936, kdy vznikla ve Vyškově vojenská posádka.

Vývoj na čas přerušila druhá světová válka, která zvláště v posledních měsících bojů zasáhla Vyškov tak, že patřil k nejhůř postiženým městům v zemi.